Paťulínek

Já a pátek se milujeme od jaktěživa. Prostě k sobě patříme jak karamelová poleva na větrník. Ihned jak se začne šeřit, ženu děti do sprchy. Nachystám jim večeři a vyhlašuji soutěž, kdo první všechno sní, je vítěz. Naštěstí mé děti ještě nedorostly do věku, aby tuto jedinečnou habaďůru rozklíčovaly.

Rozhostilo se ticho, děti spí ve svých postýlkách, myčka tlumeně hučí, chlap v nedohlednu, poslední drobky od večeře smeteny. Počal pravý noční paťulínek.

Hmmm, ta romantika ve dvou je fenomenální. Sedím či ležím – ve své pravé ruce svírám to nejcennější z nejcennějších, múzu všech múz, berličku všech vícečetných matek na mateřské i po mateřské, všech tvrdě pracujících žen, žen singl nebo čerstvě se rozvádějících, všech trpitelek v otroctví zvaném dokonalá domácnost….. ano, svírám a nepustím, jedinečně zbarvené, občas mírně řetízkující a stále tak lahodné bílé víno. Ta vůně, chuť, trpkost – jako by se na okamžik zastavil čas v meziprostoru. V ten okamžik existuji jen já, můj Pavlovův reflex a páťulínek. Na vteřinu mě napadá, že i kdyby se mi ještě více život pozamotal, stále jsem tu já a můj večer.

Chápu, že mnoho z vás má pátek spjatý s přáteli, s pohodu tam či onde. Můj život se však smrskl do tak miniaturní bubliny zvané samota, že jsem se naučila milovat i to málo. Někdy z toho mrazí v zádech, jak může být samota osvobozujícím jevem ve vesnici bez kostela. Už chybí jen Hobža brambůrky a Karel Šíp a dokonalost větších rozměrů je zde.

Přátelé, nenechte si brát vás, nenechte se strhávat do něčeho, co vám není vlastní. Prostě tenis nehrajete, nechcete sedět se štamgasty u stolu, nechcete vdechovat asi dvacátou připálenou cigaretu na zahrádce, jelikož vy jste nekuřák. Vaši nejbližší přátelé jsou buď moc daleko a nebo uspávají děti, tak jako vy trčí doma.

Proto miluji páťulínky, když konečně přijedu domů. Jediný, kdo mě přivítá, je možná tak můj hladový kocour, o kterém vím, že mě upřímně miluje, i když se to mrcha snaží tak dokonalou lhostejností maskovat. Někdy ho podezírám, že to odkoukal od pána domu. Ale stačí jeden hluboký pohled do jeho kulatých očí a vím, že mě opravdu ta vrnící chlupatá vyčuranost nosí v srdci. Tak alespoň nad jedním mužským elementem moje spanilá ženskost zvítězila. Je páťulínek, co víc by si mohl člověk přát……

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.