Mnoho let jsem se snažila udržet lásku v dlaních. Protékající jako písek mezi prsty unikla do posledního zrnka. A i tak, z úcty k ní, jsem stále si hrála na to, že jí v dlaních ještě mnoho zůstalo. S bolestí uvnitř už ale vím, že neexistuje. Není v ložnici, není v hrnku kávy, ani u jídelního stolu. Není nikde. Tak jsem vymyslela důmyslný plán. Najít lásku alespoň v tom hrnku kávy. Třeba jen zrnko. Stačilo by?
Je tak těžké věřit na lásku, když ji nevidíte, necítíte. Jste zcela sám a přesto musíte hrát šťastnou mámu, šťastnou zaměstnankyni, šťastnou dceru. Tolik se mi stýská po smíchu od srdce. Nebo po tom, jak usrkáváte z hrnku jen zlehynka, mhouříte u toho oči a při tom myslíte na to, co vás hřeje více než horký nápoj ve vašem hrnku bez ouška. A nedaří se. Nedaří se a tolik toužíte po lásce. Vzpomínáte na všechny lásky ve vašem životě a začínáte být víc sám, než jste kdy byl. Jde z vás strach. Lidé se vám vyhýbají, už nechtějí poslouchat, jak hledáte to zrnko ve vašem hrnku. Jak se snažíte mhouřit oči, ale nic uvnitř necítíte. Jste smutnější než klaun. Nikdo nemůže existovat bez lásky. I Malý princ miloval svoji růži.
Stále doufám, že mi vítr přinese z pouště novou kupu písku do dlaní. Jen mám strach, že se o ni nebudu umět zase postarat. Že proteče mezi prsty a nezůstane jediný záblesk štěstí, pohlazení nebo úsměv. A stojí to vůbec ještě kdy za to? Když se otočím, vidím jen sutiny z hořícího mostu. Ne, vidím dva hořící mosty. Mám ještě sílu vůbec kdy nějaký most mezi mnou a láskou postavit? … aby jednoho dne opět vzal za své?
Srdce matky je bezbřehé, je tam tolik lásky pro všechny děti. Srdce dcery nemá konce, jelikož rodiče ji naučili milovat takovou silou, že bez nich by byl život polovinou toho, co s nimi. Ale srdce milenky má začátek a konec. Zrnko jsem nenašla. A tolik inzerátů jsem ti poslala. Bez odpovědi. Teď si přeji jediné, v tichosti odejít, lásko! Z tvého života, z tvého domu, z tvé Bohem zapomenuté vesnice bez kostela. Neber mi, co je mé. A já nevezmu, co je tvé.