Sešeřilo se

.... někdy se podívám do tvých očí, mé dítě a zřím smysl vět. 
Sleduji odraz v tvém oku a utápím se v hloubce tvé jednoduché moudrosti bez zkušeností. 
Cítím v každé mé buňce tvoji existenci a láska je v ten okamžik rovna  nekonečnu.

.... někdy se musím poklonit tobě, mé dítě, jak obyčejně lze chápat složitost mne.

.... a někdy, mé dítě, tvá bezbřehá krutost je zacílena tak, že mé srdce musí se jisto jistě v bolest propasti svést.

..... to pak, mé dítě, stojím tiše venku v noci potají, koukám se do mraků, hledám Boha a snažím se v sobě najít sílu ti neutéct. 



..... pro ty z Vás, co hledáte odvahu zůstat.



….. vše jednoho dne pomine

Jeden proti všem a všemu vždy a všude.
Jako strom sám v poli,
chvějící se strachem.
Přející si zase bohatou korunu listí nasadit.
Ó Ty odvážný z odvážných,
který se nebojíš postavit věrnému mlýnu.
Kolik bolesti tebou proteklo
a stále hlavu vztyčenou držíš.
Dokud dýcháš, žiješ.
Dokud žiješ, věříš.
Dokud věříš, je vše života schopno se uzdravit a jizvy vyhojit.
Pro zlost všem - neutéct.
Pro zlost všem - zase kvést.
Pro zlost všem - slzy neronit a srdce na dlaň položit.
To ty sám sobě jsi povinen.