.... někdy se podívám do tvých očí, mé dítě a zřím smysl vět.
Sleduji odraz v tvém oku a utápím se v hloubce tvé jednoduché moudrosti bez zkušeností.
Cítím v každé mé buňce tvoji existenci a láska je v ten okamžik rovna nekonečnu.
.... někdy se musím poklonit tobě, mé dítě, jak obyčejně lze chápat složitost mne.
.... a někdy, mé dítě, tvá bezbřehá krutost je zacílena tak, že mé srdce musí se jisto jistě v bolest propasti svést.
..... to pak, mé dítě, stojím tiše venku v noci potají, koukám se do mraků, hledám Boha a snažím se v sobě najít sílu ti neutéct.
..... pro ty z Vás, co hledáte odvahu zůstat.
